SAFE: The secret of Jack Daniel's

Jo, jsem Bob, starej hajzl, co zabil spoustu hajzlů. Pamatuju si dobu, když jsem čuchal po zlodějích na Žižkově, v Praze. To místo bylo zkažené až do morku kostí – krádeže, napadení, vraždy na denním světle. Byla tam místa, kde by obyčejné zvíře ani nezavonělo, ale práci jsem měl rád a město jsem zbožňoval. Už tehdy tu byl ostřílený zloděják, co rád vyháněl jakékoli prosící tváře z milovaného města. Ten rok se sem přidal jako poručík v policejním obvodě. Jo, to byly časy. Vím, že moje paměť už mi tehdy úplně neslouží, zamotávám věci a spousta případů se mi slije do jedné velké barevné skvrny. Ale pořád mám v hlavě živý obraz jednoho z nich… Byl to jeden z prvních jarních dnů, ale do léta to mělo ještě daleko, holky už pobíhaly venku v krátkých šatech a lehkém svetříku, a pro nás policajty to byl skvělý pohled. Ten večer skončila naše celodenní služba, měl jsem tady nováčky na starosti a těšil jsem se, jak si v místní putyce trochu odpočineme. Jenže hukot telefonu mi ten plán přerušil. Zvedl jsem – hlášení z velitelství, údajně ošklivá vražda v parku. No nic, alkohol a ženská počkají pár hodin. Hykl jsem s kluky na jejich první velký případ, ale mezitím jsem si mohl v klidu dopřát pár panáků něčeho ostřejšího.